Vývoj keltských jazyků je velmi složitou otázkou, která se vědecky řeší několik století... Keltské jazyky, které se vyvinuly z protokeltštiny, představují starobylou větev indoevropské jazykové rodiny. V 1. tisíciletí př. n. l., zejména pak v halštatském a laténském období, jimi mluvilo obyvatelstvo velké části západní, střední i jihovýchodní Evropy a Malé Asie.
První varianta dělení na kontinentální a ostrovní:
Mezi kontinentální patří jazyky již zaniklé, jako byla galština 
| leponština a keltiberština
Mezi ostrovní patří ještě stále živé nebo již zaniklé, např. bretonština a jazyky v dnešní Anglii, Walesu, Irsku a Skotsku, tj. goidelské - irština, skotská gaelština, manština a brythonské/britanské - velština, bretonština, kornština.
Druhá varianta dělení p-keltské/q-keltské
p-keltské galské leponština | noričtina | galacijština | brythonské/britanské kumbrijština piktština starovelština středovelština velština jihozápadní brythonština/britanština bretonština kornština
q-keltské keltiberské | goidelské prairština staroirština středoirština irština skotská gaelština | manština